Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

Slavnost Nanebevzetí patří k těm krásným slavnostem církevního roku, protože je to slavnost toho, co nás jednou čeká. Tato slavnost nám připomíná naši budoucnost.
Panna Maria žila životem nebes už na zemi. Odcházela lehce, neboť ji tady na zemi nic nevázalo. Dnes se člověk intenzivně a až nenormálně zaobírá sebou a věcmi kolem sebe. Oslavuje se tělo a na ducha či na duši se zapomíná. Je zde zbožňování lidského těla, ale i jeho trýznění, hanobe¬ní, zneužití. Tím je ale obraz Boží v člověku pokřiven.
Panna Maria neuhýbala práci, neutíkala jen do světa fantazie a mystických zá-žitků. Žila pro Krista, všechno co dělala, dělala pro Boha.
- Byla to žena velmi vzdělaná, protože tady ten chvalozpěv, který jsme slyšeli v evangeliu, to jsou citáty z Písma svatého, ze Starého zákona.
Takový ten základ toho nacházíme v knihách Samuelových, kdy Samuelova matka Channa děkuje takhle za narození svého syna Samuela.

- Nebyla taková, že by teda řekla: „Tak Pán Bůh zařídí všechno, my nemusíme dělat nic.“ Naopak. Nikdo po ní nechtěl, aby navštívila Alžbětu, nikdo po ní nechtěl, aby se přimluvila v Káni Galilejské, a koneckonců nikdo po ní nechtěl, aby stála pod křížem. Ona to vše dělá proto, že chce a proto, že to cítí jako správné.
- Určitě u toho přemýšlela, než něco udělala. Určitě se u toho modlila a prosila Boha o pomoc a nezapomněla mu děkovat.

Život Panny Marie nebyl vůbec jednotvárný. Že je matkou Božího syna, věděla ona, Ježíš a apoštolové to tušili. Ale všichni ti ostatní? Pro ně to byla obyčejná žena z Nazareta, manželka nějakého tesaře.
Vždycky ale opravdu ukazovala na Ježíše a snažila se o prospěch těch druhých.

I my se máme snažit všemožně, prostě jak to půjde, ukazovat na Ježíše. Někdy tím, že budeme mluvit, někdy tím, že budeme mlčet, někdy tím, že někomu budeme vyloženě posluhovat, pomáhat. Jak to udělat nebo co udělat v tu danou chvíli, to si musíme vyprosit.

Tak určitě dojdeme do nebe a setkáme se tam s Pannou Marií a s těmi, kteří nás tam předešli.