Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

Hle, ubožák zavolal a Hospodin slyšel.

27.7.201 - 17. neděle v mezidobí

Slyšeli jsme o krásném příkladu modlitby a přání Šalamouna – prosí o chápavé srdce – nejen o moudrost, postavení, moc – a dostane to všechno. Dlouho je si vědom toho, že za všechno, co má a čím je vděčí Hospodinu. Jenomže pak se asi shlédl sám v sobě, ve svém úspěchu a jak ho každý chválí…a co se stalo. Prorok Nehemjáš o něm říká:
Nehemjáš 13:26  Mezi mnohými národy nebylo krále jemu podobného. Byl milován Bohem, který jej určil za krále nad celým Izraelem. A přece i jeho svedly ženy cizinky ke hříchu.
Pavel nám říká, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.
To všechno jsou úžasné věci, ale musíme být na ně opatrní! Mít chápavé srdce a milovat Boha je obrovský poklad, ale co nám vlastně Ježíš chce říci?
Kdekoliv se objeví šťastný člověk, hned se vedle něho objeví i někdo, kdo mu jeho štěstí závidí. Závist je velmi nebezpečná nemoc, protože je zaměřená na zničení štěstí druhého. Ježíš to znal dobře, často se setkával se závistí ze strany farizeů a znalců Písma.
Proto, když hovoří o nebeském království jako o pokladu, doporučuje nejen ho hledat, nejen ho získat, ale také jej ukrýt.
Po svém křtu v Jordáně mohl říct lidem o sobě všechno, mohl se nechat hned chytit a nechat se ukřižovat. Na to všechno by možná stačili tři nebo čtyři dny. On se ale představuje postupně, postupně učí lidi o Božím království, postupně jim vysvětluje, že Boží království se přiblížilo v jeho osobě, postupně jim vypraví, že Boží království může být i v jejich duších, postupně připravuje apoštoly na vlastní smrt i na to, že budou pronásledováni.
Vědět, co a kdy říct a kdy mlčet, vědět, kdy něco ukázat a kdy to skrýt, patří mezi projevy rozumného lidského a náboženského postupování. Kolikrát apoštolům říká, aby mlčeli – na hoře Tábor, po Petrově vyznání, že je Mesiáš…
Mít víru v Boha, mít Boží království ve svém srdci, je velký poklad. Je to tajemství, které musí být ukryté.
- Známe i situace, kdy někteří křesťané stále vypravují o svých náboženských výkonech a zážitcích. Druzí je se závistí poslouchají a vyčítají Bohu, proč i oni toto nemůžou dokázat.
- Nebo se jim vysmívají a dělají všechno proto, aby jim poklad zničili.
- Ale i to se může stát, že ti, kteří se příliš chválí, mohou poklad ztratit. Většinou jim ho ukradne pýcha, moc a pocit nadřazenosti.

Koneckonců poslední podobenstvím o rybářích je právě o tom, že v božím království mnozí přestanou mít chápavé srdce a ztratí lásku k Bohu a budou, bohužel, vyhozeni.

Samozřejmě, že máme být svědky. Že za svou víru se nemáme stydět. Že o ní máme vypravovat. To všechno je pravda. Je však třeba se naučit, kdy, kde a jak. Kdy to je potřeba, kdy to má smysl, kdy to jiné obohacuje. Kde je to vhodné, kde to lidé od nás očekávají. Jakým způsobem to řekneme. Ale bez chápavého srdce a stále obnovované lásky k Bohu to nejen nedokážeme, ale sami můžeme sebe ztratit.
 


Facebook
Spotify
YouTube
Facebook Spotify YouTube
Tato stránka používá soubory cookies. Pokračováním v prohlížení této internetové stránky nebo kliknutím na tlačítko Souhlasím, souhlasíte s jejich použitím. Další informace Souhlasím