Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

Když se řekne Boží království, máme představu něčeho velkého, mocného. Ale slyšeli jsme a příští neděli budeme slyšet, jak Ježíš říká:"Boží království je jako…" a používá příměr obyčejných a malých věcí, které ovšem v sobě mají Boží sílu. Také říká, že Boží království nepřijde tak nějak samo, ale je to jako když člověk vezme, žena vezme…
Boží království tedy vytváříme nebo ničíme my sami.

Zastavil bych se u podobenství o poli a pšenici a plevelu na něm.
To pole můžeme vzít z dvojího pohledu
- za prvé je to moje nitro, které se stalo úrodným polem a je jen na nás, co na něm zaséváme. Může to být Boží slovo, které buď čteme nebo slyšíme. Je ale velké nebezpečí, že ten zlý nám tam chce zasít i plevel. To se stává vždy tehdy, když do svého nitra pouštíme různé projevy nelásky ať už v myšlenkách nebo ve slovech. A víte sami, jak plevel je agresivní a houževnatý. Tím se naše nitro stává plevelnatým a dobro je postupně dušeno.
Ovšem naše nitro je to jediné pole, kde se můžeme plevele zbavit pomocí upřímné svátosti smíření a Eucharistie. Pokud to budeme podceňovat, může se velice snadno stát, že časem i zlo budeme považovat za dobro. Čili první otázka na zamyšlení – co do svého nitra zasévám a čemu tam dávám růst?

- s tím souvisí druhá otázka - co rozsévám kolem sebe – dobro, pokoj nebo zlo, samozřejmě zase do něčeho pěkného zabalené. My sami se tak můžeme stát plevelem, kterého má v moci zlý, i když navenek budeme vypadat zbožně.

Máme tedy tři možnosti, jak se ubránit plevele zlého – svátost smíření, eucharistie a jak dnes říká i sv.Pavel – Ducha svatého, který nám přichází na pomoc v naší slabosti.