Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

Milióny křesťanů dennodenně naslouchá Božímu slovu, ale očekávaná úroda jaksi není vidět. Kolik zla a nelásky je kolem nás a jak se množí. Že se nás to netýká? Ježíš se rozhlédl a řekl: mluvím k nim, ale nechtějí rozumět. Otupělo jejich srdce, proto se nechtějí obrátit a já je nemohu uzdravit. Takže je třeba se vážně zamyslet a pohlédnout pravdě do tváře, abychom s tím něco udělali.
- Máme zde nejprve tvrdou cestu, která  nic nepřijímá, na nic nereaguje. Ježíš říká, „přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni“. Tohle nesmíme přehlédnout a na to zapomenout. Je to satan, pomlouvač, zpochybňovatel a svůdce, který bere slovo evangelia ze srdcí. Počíná si velmi rafinovaně a přichází v rozličných, na pohled někdy přitažlivých podobách. Do jeho tenat se snadno můžeme dostat i my, když mu to dovolíme, když ve svém srdci necháme uhnízdit nelásku se všemi jejími projevy.
- Podobně je to s těmi, u nichž je zrno zaseto na skalnatou půdu - nemají dostatek vláhy. Tady bychom se však měli zamyslet nad sebou, zda na nedostatku potřebné vláhy nemáme sami podíl. Jak je to s naší modlitbou svátostmi?
- Pak tu máme trní, které dusí. Možná, že je to záležitost dnes zvlášť aktuální. Vábivost zisku, chtivost získat co nejvíce věcí, a s tím spojená ustaranost, nemusí být jen chtivostí věcí materiálních. Jsou přece pokušení stát se prvním, nejlepším, nejkrásnějším a stanout na výsluní obdivu. Tady je zvlášť nebezpečná naše pýcha – jak vše nejlépe vím, jak já to nejlépe dělám.

Důležité je, že Ježíš nijak nezastírá, že se zvěstí o království Božím to nebude snadné, že budou velké ztráty. Tři čtvrtiny práce rozsévače přichází nazmar!!!

Kolem Ježíše se shromažďuje velké množství lidu, ale asi sotva lze hovořit o kdovíjakém úspěchu. - Lidé se sice nadchnou pro zázraky, ale na cestě víry se nepohnou dopředu ani v těch městech, kde viděli nejvíce znamení (viz Mt 11,16-24).
- Farizeové ho obviňují, že vyhání zlé duchy mocí knížete zlých duchů (viz Mt 12,24), neodbytně od něho žádají znamení (Mt 12,38), a už začínají uvažovat o tom, jak ho zahubit (viz Mt 12,14).
Třikrát byl vylíčen nezdar, ale teď dochází ke zlomu, který až překvapí. Je to dobrá půda, v níž zaseté zrno vzroste a přináší stonásobný výnos! Ten je schopen nahradit ty tři čvrtiny.
Je to slovo o Božím zázraku, o zázraku království Božího. A my ho potřebujeme slyšet, protože jsme sklíčeni mnohými nezdary, jsme deprimováni neúspěchy. Zvlášť to bolí, když jde o vaše nejbližší.
Nemusíme a nesmíme malomyslnět!  Království Boží se prosadí i přesto, že to vypadá dost špatně.
Jak já rozsévám dobro kolem sebe? Rozhodím ho jenom tam, kde se rýsuje jasný výsledek (alespoň v podobě vděčnosti), nebo i tam, kde mu hrozí, že bude (bez poděkování) sezobané, spálené, udušené...? I to je součástí sténání a utrpení celého tvorstva, které čeká na svoje vykoupení (viz Řím 8,18-23). A právě svým vytrvalým rozséváním dobra můžeme toto vykoupení přiblížit.