Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

1. ČTENÍ Ez 37,12-14
Vdechnu vám svého ducha a ožijete.

2. ČTENÍ Řím 8,8-11

Sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše.

EVANGELIUM Jan 11,1-45 

Já jsem vzkříšení a život.

Lazarova rodina patřila mezi privilegované.
Sestry vzkázaly Ježíšovi: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný.” No a jistě očekávaly, že Ježíš hned přijde, jak už to několikrát udělal.
Jenomže – On nic a ještě apoštoly informuje, že Lazar zemřel a tak tam půjdeme. Věděl, že Lazar zemře, i to, že ho za několik dní vzkřísí z mrtvých. Přesto nic takového sestrám nevzkázal. Ponechává je, aby prožili celou tu tragédii a starosti spojené se smrtí a pohřbem milovaného sourozence. Proč asi? Na to si odpovíme nakonec.
Když obě sestry uslyšeli, že Ježíš přichází - Marta chvátá Ježíši naproti, Marie zůstává v domě.
Proč asi? Nebylo to proto, že Ježíš zklamal Mariino očekávání a nechce ho vidět? I když se nám to nerado připouští, vypadá to, že to bylo právě proto. Položme si otázku, jaké jsou naše reakce na Ježíšovu blízkost v našem životě, a to zvláště v těch chvílích, kdy se zdá, že se Ježíši právě povedlo zklamat naše očekávání?
Modlím se za sebe, ale zdravý pořád nejsem. Modlím se za svoje děti, a výsledek nula. Prosil jsem Tě, aby můj blízký nezemřel, ale on stejně umřel. Zachovávám všechny přikázání, a stejně je mi to k ničemu, mám stejné problémy jako ti nevěřící. Děláš mi to, Pane, naschvál?
Když se Marta setkává s Ježíšem, následuje výtka: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ Po této nepřímé výtce však z Martiných úst vzápětí dvakrát zazní slovo „vím“:  „Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá. Vím, že [můj bratr] vstane při vzkříšení v poslední den.“
Na tomto většina křesťanů končí – vím. Ale Ježi nestačí "vědět" – touží po důvěře Jemu a v Něho a proto Martu vede k víře – já jsem vzkříšení a život, věříš? Až ona nakonec řekne Já ti věřím.

Hned po svém vyznání Marta reaguje značně neobvykle. Náhle přerušuje rozhovor s Ježíšem a odchází zavolat svou sestru Marii. Říká ji: „Mistr je tu a volá tě.“ Jak k tomu přišla? Ježíš přece Martě ani jen nenaznačil, že by se hodilo zavolat Marii. Jakmile Marta postoupila od „vím“ k „uvěřila jsem a věřím“, stává se zprostředkovatelkou Ježíše - „Pojďte ke mně všichni...“.
A opět se opakuje stejná situace. I Marie reaguje stejnými slovy jako Marta: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“  Marie ale na rozdíl od své sestry neujišťuje Ježíše o tom, co ví. Neříká vůbec nic, pouze pláče u nohou Ježíše. Tento pláč je naléhavým vyjádřením její víry lépe, než slovy.

A to je chvíle, kdy Ježíš může zasáhnout – Zaplakal a byl dojat jejich smutkem.
O pomoc žádají ti, kdo jsou na dně a kdo mu bezmezně věří.  Protože v největšího utrpení člověk vnímá úplně jinak Ježíšův zásah a jeho přítomnost! V evangeliu máme vlastně tři vzkříšené k životu – Martu, Marii a Lazara. A tím, že pocítí Ježíšovu blízkost a pomoc, je posílena jeho víra a důvěra a stává se věrohodným zprostředkovatelem pro ostatní