1. ČTENÍ Nm 6, 22-27
Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám.
2. ČTENÍ Gal 4, 4-7
Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy.
EVANGELIUM Lk 2, 16-21
Nalezli Marii a Josefa i děťátko . . . Když uplynulo osm dní, dali mu jméno Ježíš.
Dnešní den je dnem blahopřání. Ale věříme, že mají nějaký smysl? Může se splnit to, co někomu přejeme, nebo jsou to jen slova, které nemají žádný účinek a říkáme je jen ze zvyku? Věříme, že požehnání, které dostaneme při této mši svaté, má pro nás nějakou hodnotu?
V prvním čtení jsme slyšeli tzv. Árónovo požehnání, které mu odkázal Pán prostřednictvím Mojžíše. Starozákonní lidé přijímali toto požehnání s vírou, že jedině Bůh je pravý ochránce jejich života a národa, že on je dárce všech duchovních a materiálních darů a jen on jediný může darovat pravý a trvalý pokoj.
Byli přesvědčení, že když Pána neztratí, budou se přísliby dané v požehnání naplňovat. Požehnání nepokládali jen za prázdná slova, vždyť věděli že to jsou slova samotného Boha.
Jak vnímáme požehnání dnes?
Možná jej bereme jako nějaký zvyk z minulosti – žehnání chleba, žehnání rodičů snoubencům apod. Kolik toho se ztratilo, protože jsme si zvykli nespoléhat na Boha, akle na sebe. Netrápí nás, že bude špatná úroda – vždyť potraviny odněkud dovezeme, štěstí novomanželů je postaveno na nějaké půjčce, nemoc vyřeší vyspělé lékařství. Je to jeko v té písničce, že všechno si můžeme koupit. Tak proč požehnání?
Dnešní moderní parapsychologie říká, že v našem prostředí působí mimořádné síly, které působí na lidi. Vzpomíná se telepatie jako schopnost přenášet myšlenky, nebo hypnóza, při které se přenáší vůle jednoho člověka na druhého. Nebo telekineze, což je schopnost posouvat na dálku materiální věci pouze silou myšlenky nebo tzv. léčitelství, kdy se komunikuje s pochybnými duchovními bytostmi.
Pokud věříme v tyto schopnosti a možnosti - a je to přitom velice pochybné - jak to, že máme malou víru v to, že i požehnání má svoji silu, která působí na člověka? Je krásná ukázka ve filmu obřad podle skutečné události. Mladý muž spolupracuje s exorcistou, ale nevěří v existenci zlého ducha. Tak podnítí pýchu zlého, který mu chce dokázat svoji existenci. Když jej skrze posedlého drží pod krkem a ptá se ho, jestli už věří, pak tento mladý muž říká: Věřím v tebe, ale proto již věřím i v Boha, který je nad tebou.
Proč bychom tedy neměli věřit, že Bůh ochraňuje dítě, kterému dává matka na čelo křížek? Nebo že ochraňuje věřící, kterým dává požehnání kněz při mši svaté? I znak pokoje, který si dáváme při každé mši sv., a přejeme druhému pokoj, může účinkovat. Sílu dává i to, když řekneme, že se za někoho budeme modlit.
Ano, požehnání je „Boží transfuze“, která dává lidem novou sílu. Za každým požehnáním a přáním musí stát naše víra. Za každým požehnáním a přáním musí být naše modlitba.
V dnešní den prosme o pomoc i Pannu Marii, abychom i na její přímluvu a s její pomocí dokázali věřit, že se naše přání a požehnání mohou naplnit, když budeme mít takovou víru jako ona.
