Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

1. ČTENÍ Sir 3, 3-7. 14-17a ( řec. 2-6. 12-14 )
Kdo se bojí Pána, ctí rodiče.

2. ČTENÍ Kol 3, 12-21 

Rodinný život v Pánu.

EVANGELIUM Mt 2, 13-15. 19-23

Vezmi dítě i jeho matku a uteč do Egypta. 

Vánoce jsou rodinné svátky. Všichni členové rodiny se snaží sejít se doma, u rodičů, aby je mohli prožívat společně. I dnešní neděle Svaté rodiny v nás má prohloubit smysl pro rodinnou soudržnost a pospolitost.
První, na co jsme zapomněli je, že děti jsou darem Božím a ne záležitostí rodičů
Vzpomeňme na Annu, Sáru, Rebeku nebo Ráchel -  byly neplodné, ale Pán vyslyšel její modlitbu plnou víry a naděje a splnil její touhu a z jejich dětí byly velké osobnosti.
Děti jsou skutečně Božím darem, patří mu a jejich posláním je sloužit Pánu Bohu. Každý křesťan je v prvé řadě Božím synem a patří do rodiny Božích dětí. Hleďte, jak velkou lásku nám dal Otec: nazýváme se Božími dětmi, kterými i jsme.

Když v roce 1921 zavedl papež Benedikt XV. svátek Svaté rodiny, chtěl podpořit ze všech stran ohrožovanou rodinu.
- Chtěl připomenout vládám všech států světa, že rodina je ustanovena samotným Stvořitelem a ničím se nedá nahradit
- Chtěl rodičům připomenout, že jsou nejen při zrodu tělesného života, ale i Božího života, že rodina je místo, kde si děti mají vypěstovat ctnosti a dobré návyky.

Po 92 letech vidíme - možná ještě víc než tehdy- jak je pořád důležité mít tyto pravdy před očima, uplatňovat je i v životě celé společnosti.
-  Děti jsou povinny ctít své rodiče.
- Rodiče mají vytvářet vhodný prostor pro růst a osobní dozrávání svých dětí, kde kladou na první místo Boha a poslání, které má Bůh připraveno pro jejich děti.
Děti nepatří rodičům, ale Bohu a jeho povolání, a to jsou pro správnou rodinu nejdůležitější hodnoty.

Dnes vidíme nejen nepodporování rodiny, ale vysloveně útok na rodinu, na manželství. Vše je degradováno, rozbíjeno. Rodičům se upírá právo na správnou výchovu a jsou dokonce trestáni. Rodina je je dána na roveň sodomských vztahů. To není nic jiného než podařený útok Satana na člověka jako Boží obraz.

Vidíme, že pokud se nerozhodneme plně pro život s Kristem, ztroskotáme. Je konec polovičatosti. Máme před sebou pouze dvě cesty "buď anebo"
- Častá rozmluva se Mnou je důležitá, ne odříkávaná modlitba.
- Prosit stále o odpuštění hříchů, kterých litujeme a přijímat často svátosti.
- A konečně, důvěřovat Pánu, protože když tak učiníme, má moc přitáhnout nás zpátky z pokraje hříchu. Když Mu odevzdáme svou vůli, Jeho vůle se stane vůdčí silou, chránící nás před Satanem.