1. čtení: Sk 6, 8-10; 7, 54-60
EVANGELIUM: Mt 10, 17-22
Sv. Augustin říká, že skutečný křesťan není ten, který se rozhodl konat dobro, ale který je i dost silný snášet zlo. A vidíme, že Štěpán dokázal i toto.
Sloužil a zároveň hlásal Krista. Vidíme to i v dnešním čtení ze Skutků apoštolů, jak přesvědčivě mluví o Kristu. Vysloužil si odsouzení a nakonec i ukamenování. Věděl, že kdo chce jít za Kristem, ať počítá s tím, že bude muset pro jeho jméno snášet i zlo.
To je první věc, ve které mnozí zklamali.
Dále sv. Štěpán to nepovažoval za ztrátu, za zneužití toho, co dělá.
Člověk, který se naučí v životě konat dobro a přitom za to nečeká od lidí žádnou odměnu, který je ochotný snést z lásky ke Kristu i chvíle, kdy je zneužita jeho dobrá vůle, ten se upevňuje v křesťanství.
To je druhá věc, ve které selháváme.
Na sv. Štěpánu však můžeme vidět ještě něco jiného. Nejenže koná dobro a snáší zlo, ale dokáže ho i odpouštět. Tak, jako Ježíš, i on říká „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí…“. Pane, nepřičítej jim tento hřích“.
A to je třetí věc, ve které máme dluhy.
Kéž nás příklad sv. Štěpána povzbudí, abychom se nebáli nechat se proměnit Kristovou láskou, abychom byli schopní odpouštět každému ve jménu Ježíšovy lásky.
