Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

1. ČTENÍ 2 Mak 7,1-2.9-14
Král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu. 

2. ČTENÍ 2 Sol 2,16-3,5 

Pán ať vás utvrdí v každém dobrém činu i slovu. 

EVANGELIUM Lk 20,27-38
Bůh není Bohem mrtvých, ale živých.

Co bychom řekli o smrti? Asi to není často námětem k hovoru. Nejčastěji lidé říkají – je to nejsmutnější tragedie v životě, nechci se o tom bavit apod. Čím se ale pak náš postoj liší od nevěřících? Proč na ni zapomínáme, proč se nám zda smrt hrozná, krutá? Nejspíš proto, že vidíme jen jednou její stránku – tu smutnou. A tak jsme upadli v praktickou nevěru, plochost a prázdnotu. Odtud pramení strach, úzkost a hrůza jako jediné skutečnosti, které vyznačuji smrt.
Ale křesťanská smrt má i druhou stránku, kterou uvidíme jedině ve spojení s Ježíšem. Bůh každému z nás říká: Stvořil jsem tě, jsem Bohem živých, a Ježíš nám říká: "Sám jsem ji prožil, ale zvítězil jsem nad ní".
Kdosi řekl Ježíšovi: „Pane, je opravu málo těch, kteří budou spasení?“. Na tuto otázku Pán odpověděl: „Snažte se vejít úzkými dveřmi“ snažte se… evangelium není žádné poselství hrozby, ale poselství radostí. Je to radostná zvěst, i když někdy slyšíme slova varováni. Co nám o ní říká? Jeto především život u Boha s Bohem, často ji nazývá hostinou a společenstvím přátel.
Neptejme se, jaké to tam bude, ale spíše co máme dělat, abychom se tam dostali.
Kdo žije nepozorně a nesvědomitě, toho Pán "vyžene a vykáže mu úděl mezi pokrytci, tam bude pláč…“ Ježíš nám nechce neustále hrozit peklem, ale naléhavě nás vybízí, abychom žili uvědoměle protože před námi je celá věčnost…

A Grun v knize "Kdybych měl už jen jeden den života" píše: Rád bych se naučil, jak život zintenzívnit, vychutnávat každý okamžik a uvědoměle prožívat každý den. Proto se vyplatí položit si otázku: Co bych dělal, kdybych měl už jen jeden den života?
1/ Nejprve bych si promyslel, s kým bych se chtěl setkat, komu jsem zapomněl poděkovat, říci mu že ho mám rád. O někom se možná bude říkat: To byl dobrý člověk…měl dva domy…měl dvě auta…A o někom možná: To byl člověk, který měl rád Boha i lidi. Měl rád Ježíše i nejbližší…Jakou stopu bych chtěl po sobě zanechat já?

2/ Uvažoval bych, co ještě vyřídit, kde je v mém životě ještě něco nejasného. Jaké konflikty mě ještě tíží? Omluvil bych se a poprosil o odpuštění. A také bych napsal, že i já jemu vše odpouštím a že jsem s ním ve svém srdci v míru a že bych rád prošel branou smrti se srdcem, které ho miluje. Je třeba, abych do své smrti vstoupil smířen s lidmi.

3/ Ve svůj poslední den už nebudu závislý na lidských soudech. Má pověst tedy už není důležitá. Rozhodující je pro mne to, abych klesl do odpouštějící Boží lásky. Vím, že před Boha předstupuji stejně s prázdnýma rukama, ale že Bůh a jeho láska vyplní moji prázdnotu.
Jsem Bohem milován a to je klíč k celému mému životu.