Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

1. ČTENÍ Zj 7, 2 - 4. 9 - 14
Hle - veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1- 3 

Budeme vidět Boha tak, jak je.

EVANGELIUM Mt 5, 1 - 12 

Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. 

Slavnost všech svatých
Byli to lidé, kteří měli své často i velké chyby, byli to i velcí hříšníci, ale oni toho potom litovali a změnili svůj život. Mnozí byli prohlášeni za svatá, ale dnes tu máme právě ten obrovský zástup, který by nikdo nespočítal, o kterém mluví svatý Jan, a to jsou všichni ti naši příbuzní, přátelé, známí, na které my právě vzpomínáme a říkáme si: „To byl dobrý člověk, to byl dobrý muž, to byla dobrá žena.“ To je ono.
A to je to, k čemu Ježíš vybízí svoje posluchače v Blahoslavenstvích. Blahoslavenství, to je takový zásadní text, asi jako ve Starém zákoně Desatero. Desatero známe všichni, s Blahoslavenstvím by to bylo asi horší.
Desatero, to jsou body, které Bůh skrze Mojžíše dal vyvolenému národu a ve čtvrtém přikázání se tam říká proč: „Abys dlouho žil na zemi a bylo ti dobře na této zemi.“ To Desatero můžeme říct, to jsou takové patníky, patníky kolem silnice, ony vymezují cestu.
Blahoslavenství, to už je něco víc. Nesleduje se tam jenom dobro na této zemi, ale sleduje se tam to, čemu se říká ‚povolání k věčnému životu, setkání se s Bohem‘ teď na této zemi a na věčnosti. V Blahoslavenstvích, tam už není tak široký prostor, jako v přikázání Desatera. Řekli bychom, že Desatero vymezuje tu minimální hranici.
Blahoslavenství nás zve a říká: „Nezůstaň na tomhle minimu, na tom, co ještě musíš. Udělej něco víc, pojď dál.“ Vždycky v tom Blahoslavenství první věta mluví o situaci člověka a ta situace je taková svízelná. A potom se tam říká, k čemu to povede. Ježíš ale říká: „Všechno to špatné, co tě trápí chyť za jiný konec, za lepší konec.“
Ti svatí se právě snažili, oni nerezignovali. V dnešní době pořád stoupá počet lidí, kteří rezignovali, počet lidí, kteří si řeknou: „A to stejně nemá cenu, stejně nic nezměním.“
Nezměníme běh světové politiky, ale změníme a ovlivníme to, jaká v naší rodině bude atmosféra,  změníme naše vztahy se sousedy, dokážeme změnit klima ve farnosti, protože vždycky je co měnit k lepšímu.
Dnešní slavnost nám chce připomenout, že tohle úsilí o svatost je úkol na celý náš život. Obtížný je právě v tom, že je to každý den, že se od toho nedá vzít dovolená, že se tomu nedá utéct, že se nedá říct: „Tak já dneska nebudu dělat nic.“
Jaká je cesta? Svatý Augustin už kdysi dávno řekl: „Nemá smysl mluvit s hříšníkem o Bohu. Větší význam má mluvit s Bohem o hříšníkovi.“ Jinými slovy modlit se, modlit se na prvním místě, na druhé straně potom konat.
Obojí nám připomíná dnešní slavnost, že musíme někde brát sílu k tomuto konání, že musíme pořád přicházet k Bohu a tam hledat posilu, jinak bychom to vzdali. Na druhé straně nestačí zase jenom říkat: „Já se budu modlit.“ Je potřeba i konat. Kéž se nám s Boží pomocí a s přímluvou všech našich svatých tady toto podaří a jednou, až ti, co přijdou po nás, na nás taky takhle vzpomínají a řeknou: „To byl dobrý a svatý člověk.“