Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec
1. ČTENÍ Am 6,1a.4-7
Kdo si hoví a prozpěvují, půjdou nyní do zajetí.
2. ČTENÍ 1 Tim 6,11-16
Uchovej nauku až do slavného příchodu našeho Pána.
EVANGELIUM Lk 16,19-31
Ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. Nyní se tu on radu je, a ty zakoušíš muka
Pánova slova dnešního podobenství jsou jednoznačná – každý z nás je ten boháč!!
Boháč v tomto podobenství měl všechno: jemné šatstvo, nejlepší jídla a můžeme předpokládat, že i služebnictvo starající se o všechny jeho potřeby. Když Ježíš vyprávěl tento příběh, říkal, že tento muž „každý den pořádal skvělou hostinu“ , aby poukázal na to, že mu během života nic nechybělo. Byl bohatý a mocný a možná měl i svou vlastní knihu Starého zákona. S takovým zabezpečením a s Písmem v domě určitě neměl žádný důvod nevšímat si potřeb chudáka u svojí brány. Nehledě na to si ho nevšímal. Boháčovou chybou nebylo to, že byl bohatý. Spíš šlo o to, že byl tak zaujatý sám sebou, že nedovolil slovům Písma ani voláním chudého proniknout do svého srdce. Protože Boží slovo, Písmo má moc proniknout naše srdce a otevřít nás pravdám evangelia a Božím příslibům. To platí jak o Starém, tak i o Novém zákoně. Abrahám řekl boháčovi, že jeho bratři mají „Mojžíše a proroky“, kteří je učí o Bohu, jeho příkazech i jeho lásce - a to by jim mělo stačit.
Dnes se opět setkáváme se žebráky. Při pohledu na ně máme smíšené pocity. Snad se ptáme: máme jim opravdu nějak pomoct? Nejsou žebráky jen proto, že se jim nechce pracovat? Nejsou náhodou ještě bohatší než my? Není to povinnost státu nebo charitativních zařízení, aby se o ně postaraly? A co by na našem místě udělal Ježíš? Ježíš nám dnes řekl podobenství o Lazarovi, který byl skutečným žebrákem, a o boháči, který byl skutečným boháčem. Asi bychom dnešní evangelium příliš nepochopili, kdybychom si mysleli, že jeho nejhlavnější myšlenkou je posmrtný život. Odměna a trest na věčnosti je důsledkem chování zde na zemi. Proto je nejhlavnější myšlenkou dnešního evangelia situace Lazara a boháče a jejich vzájemný vztah. Přitom se významného postavení dostalo i psům.
Ježíš o boháči říká, že se oblékal do drahých šatů a každý den skvěle hodoval. Ježíš mu nezazlívá, že byl oblečený a najezený. Zazlívá mu, že měl zbytečně drahé šaty a zbytečně se přejídal. Lazar byl naproti tomu v úplně opačné pozici. Byl společenským vyděděncem, měl vředy. Byl duševně zničený, protože už neměl jiného přání než nasytit se z drobků, které padaly z boháčova stolu. A co nejvíc Ježíš zazlívá boháči, byla jeho lakomost a tvrdost srdce. Proto jsou v Ježíšově podobenství, i když to zní paradoxně, lidštější psi než člověk. A tak mezi Lazarem a boháčem byla nejen velká propast na věčnosti, ale již na zemi, i přestože byli od sebe vzdáleni jen několik kroků.
Jaká propast či blízkost je mezi mnou a potřebnými kolem mne?! Odpověď je pak tvoje věčnost. Nebudeme souzeni za to co, jsme udělali pro sebe , ale pro druhé!
