Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

1. ČTENÍ Ex 32,7-11.13-14

2. ČTENÍ 1Tim 1,12-17 

EVANGELIUM Lk 15,1-32 

Bůh hledá, co je ztraceno. Koho se to týká? Všechna dnešní podobenství o ztracené minci, ovci, obou synech jsou o nás.
Je faktem, že řada z nás odmítá přijmout skutečnost, že Bůh hledá mně. Přinejmenším nepřijmeme fakt, že bych já byl tím, kdo potřebuje být hledán.
Ta radost v nebi nad obrácením jednoho hříšníka může být ale také o tom, že těch tzv 99 spravedlivých hříšníků se necítí být hříšníky a není tedy nad čím jásat.
Jsme hříšníci nebo spravedliví? Jak to cítíme?
  Mladší syn se do průšvihu dostal možná takto. Do otcova domu přicházely zprávy, oznámení, řeči ze vzdáleného světa. V srdci se mu pomalu rodila touha odejít z domu, protože u otce se musí pracovat, u otce je člověk vždy pod dohledem… On chtěl být svobodný, být sám sobě pánem. Něco zkusit, vidět, zažít, užít si. Byl doma, ale otce nemiloval, proto odešel.
Starší syn také nic nepochopil! Přestože měl v otcově domě úplnou svobodu, dělal, jako by byl otrok. Pravda, neodešel, protože možná jen neměl odvahu. Byl doma, dělal všechno, co se po něm chtělo, ale otce také nemiloval. V návalu žárlivosti a vzdoru si stěžoval, že nikdy nemohl uspořádat hostinu pro přátele. Možná očekával, že hostina je pořádána na jeho počest – to ale muselo být zklamání! Nevzpomenul však skutečnost, že otec mu v ničem nebránil. Jestliže by požádal, mohl mít vše, co chtěl anebo potřeboval. Ale byl tak zahloubaný do svých povinností, že promeškal šanci milovat.
Nepoznáváme se v těch dvou synech?  Bůh každému z nás hovoří: „Všechno co mám, je tvoje.“ Chováme se jako zaměstnanci, ne přátelé, ne jako Boží děti nebo Otcovi dědicové. Neprožíváme mocnou a zároveň otcovskou Boží lásku, protože od života s Bohem očekáváme hrozně málo.
Proto nám patří  podobenství o minci a drachmě – potřebujeme se nechat  najít a nechat se vrátit, abych prožil Boží blízkost. Potřebujeme obrácení!
Sv. Pavel sám na sobě zakusil a pochopil, oč tu jde: Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, ačkoli dříve jsem byl rouhač, pronásledovatel a násilník.
Nepřestává být vděčný a hlásá Kristovu radostnou zvěst: „Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. On to ale prožíval!
A proč to všechno? Protože nejde jen o nás. V evangeliu Ježíš stoluje s hříšníky a celníky. Ježíš nám říká, že máme nejen následovat jeho příklad, ale pokračovat v jeho díle -  a tím je hledání a záchrana hříšníků.
Abychom mohli jít k hříšníkům a bylo to k dobrému, musíme být co nejvíce plní Boha, jeho Ducha, nejen své člověčiny. Musíme prožít, co to znamená být v domě Otce – tak, jako to prožil sv.Pavel a proto o tom mohl tak přesvědčivě kázat.
Proto se potřebujeme nechat Bohem najít, abychom byli také schopni vydávat svědectví na základě vlastní zkušenost a ne jen teorii.