Dt 30,10-14
Kol 1, 15-20
Lk 10,25-37
Dnes jsme slyšeli o nejdůležitějším přikázání, především o lásce k bližnímu, jak je rozvedeno v evangeliu. Přitom je to odpověď na otázku: "Co mám dělat, abych získal věčný život?"Jak chladní a lhostejní jsme často i my vůči našim bližním. A když si jich všimneme, tak jen proto, abychom na nich hledali chyby, abychom je posuzovali… Z evangelia víme, že ani znalcovi Zákona nebylo jasné, kdo je jeho bližní. Proto mu Ježíš připomíná, že láska k Bohu a bližnímu je největším přikázáním, podmínkou k získaní věčného života. A ilustruje to podobenstvím O milosrdném Samaritánovi, které končí slovy: „Jdi a stejně jednej i ty!“
V každodenním životě nás mnozí poznají jako křesťany, kteří pravidelně chodí do chrámu, přistupují k svátostem, modlí se, chodí na poutě, co nasvědčuje, že velmi milujeme Boha. Pro bližního však často nemáme dobrého slova, jen opovrhnutí…
Poslyšme, co píše sv. apoštol Jan ve svém Prvním listě: „Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.
Tuto myšlenku velmi pěkně formuloval sv. Augustin slovy: „Bojím se, že Ježíš Kristus přejde kolem mně a já si ho nevšimnu, protože k Bohu se nejde kroky, ale láskou.“ Tak o tom píše i sv. apoštol Pavel: „Kdybych mluvil jazyky lidskými a andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon…Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím., ale lásku bych neměl, nic nejsem.“ (1 Kor 13, 1-2). O tom je potřebné hovořit zvlášť dnes, když té lásky je málo ve světě mezi lidmi, když to často hraničí až s nenávistí jako bychom nebyli lidmi…
Sv. František Saleský poučuje, že „mnozí vidí zbožnost a dokonalost života v přísnosti, jiní v modlitbě, jiní v častém sv. přijímaní… Všichni se mýlí. Dokonalost je v lásce k Bohu z celého srdce“
Jak je to s naší láskou - k Bohu a bližnímu? Jak je to s naším vztahem k bližnímu?
Je náš život opravdu plný, nebo prázdny na lásku?
Norsky básník Henrik Ibsen, napsal drama Peer Gynt, v které je tato úchvatná scéna: Starý Gynt po bludném životě stojí před lesní chýší a drží v ruce cibuli, kterou ze zábavy olupuje. Přitom se tato cibule stává obrazem jeho vlastního života. Dech mu vyráží otázka: „Za šupinou by se měla objevit dřeň.“ Několikrát hovoří nahlas: „Nemá to konce! Jen vrstva za vrstvou! Ta dřeň se nikdy neobjeví? Až do konce samé slupky.“ Potom si se strachem uvědomuje: „Takový je i můj život!"
„Miluj a dělej, co chceš!“ - hovoří sv. Augustin. Naplňme svůj život láskou, abychom i my nestáli na konci svého života s konstatováním, že byl plný slupek našeho chození do kostela, modliteb a přijímání svátostí, ale ve skutečnosti bez podstaty – prázdný na dobré skutky a bez účinné lásky k bližním.
Ale tím pádem máme odpověď každý na otázku, zda jsme těmi adepty na získání věčného života či nikoli.
