Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

Dnes začnu jednoduchou otázkou: Proč museli sv. Cyril a Metoděj přijít na naše území? Moderní člověk snad uzná jejich veliký význam pro naše kulturní dějiny, poděkuje za genialitu, se kterou pro nás vynalezli písmo, dali základy právnímu státu, polidštili a pokřesťanštili naše tvrdé předky. To všechno jsou úžasné dary. Ale co nám dali největšího? To je důležitá otázka. Odpověď může dát jen věřící člověk. Přinesli nám Písmo svaté. Přinesli nám slovo života, slovo Boží.
K čemu je to dobré?
Už i děti vědí, že člověk žije z toho, co jí. Když nebude jíst zdravě, onemocní, když nebude jíst vitamíny, jeho tělo nebude dobře fungovat. Když jí věci nedobré a zkažené, zvrací.
Stejně tak je tomu s lidským duchem, čím se člověk živí, tím je, tím se stává. Jestliže člověk živí svou duši, svého ducha prázdnou „slámou“, stravou bez „vitamínů“, když se živí jen násilím, nesmyslnými vědeckofantastickými filmy, iracionálními řečmi, právem se ptáme, čím se člověk stane? Nemocným, nelidským, prázdným.
Člověk potřebuje k životu stravu dobrého slova. Už sv. apoštol Petr odpověděl Kristu Pánu: „Pane, ke komu bychom šli, ty máš slova věčného života." V Písmu svatém je jasná výpověď: Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.
Sv. Cyril ve svém předzpěvu k evangeliu jasně Slovanům připomíná, co je pro život nejvzácnější a nejdůležitější. Je to slovo, ale ne lidské, slovo Boží. „... slyšte nyní svým rozumem, slyšte, všichni lidé slovanští, slyšte Slovo, od Boha přišlo, slovo, jež krmí lidské duše, slovo, jež sílí srdce i rozum, slovo to, jež vede k poznání Boha.“

K čemu nás to vede? Uvědomit si, že stejně jako sv. Cyril a Metoděj, i my musíme hlásat Boží slovo v prvním řade vlastním vzorem života!
A potom je nutné, abychom věděli, koho máme před sebou, a komu budeme víru ohlašovat.
Vycházeli z potřeb lidí, ku kterým šli hlásat evangelium; nečekali, že se Slované přizpůsobí jim, ale oni hlásali srozumitelně; jejich ohlašování evangelia předcházel život; víru dosvědčovali nebojácně, a nenechali se znechutit ani různými těžkostmi.

Jednoduché? Ano, na pohled jo. Ale pokusme se například nevybuchnout hněvem, nenadávat, nebýt cynický, neposuzovat,… Vždyť velikost člověka se projevuje v maličkostech.