Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

Hle, ubožák zavolal a Hospodin slyšel.

22.6.2014 - Slavnost Těla a Krve Páně

 

 


Nikdo z nás si nemůže říct: „Tak já teď nebudu měsíc jíst, nebudu pít, protože to nepotřebuji.“ Potřebujeme to. Potřebujeme to a bez toho bychom nedokázali existovat.
A stejně tak je to v duchovním životě.
Dnešní svátek byl slaven dřív s takovou velikou „nádherou“ a konali se průvody. Jenže se zapomnělo, že ten svátek má důležitý vnitřní rozměr, je to cesta vnitřní.
O dnešním svátku si máme znovu uvědomit, že Bůh s námi jde naši životní cestu. Ať prožíváme vzestup nebo pád, ať prožíváme radost nebo bolest, On jde s námi. Eucharistie je to, co má formovat a formuje náš vztah k Bohu.

A tady jsou dvě nebezpečí – nedoceněně a podcenění.
- Nepotřebuji to a proto nechodím ke přijímání
- chodím, ale nedbám na to, aby můj vnitřní stav odpovídal svatosti toho, koho přijímám
1 Korintským 11:27  Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají.

P R O Č
Když se apoštolé rozešli do všech končin země, Eucharistie jim dodávala sílu i odvahu čelit všem protivenstvím, která je potkala. Vždyť v Eucharistii byl jejich Pán a Učitel. S ním dokázali přemoci všechen strach, každou nevědomost. On jim dával moudrost i vytrvalost. Tuto zkušenost zažívalo obrovské množství křesťanů do dnešních dnů, kteří z Eucharistie čerpali sílu do hrdinského křesťanského života. Proto není divu, že sv. liturgie a sv. přijímání jsou středem duchovního života.
Eucharistie dává člověku odvahu, která je u věřícího přímo nevyhnutelná.
Vždyť kdo chce statečně kráčet za Ježíšem, ten musí často jít proti proudu zaužívaných zvyklostí, názorů a postojů.
Musí vytrvat i v případě veřejného posměchu a nepochopení.
Musí vytrvat, i když se zmítá v krizi víry.

Ježíš nám dává odvahu do života. A nemusí jít zrovna o nějaké mimořádně nebezpečné situace. Potřebujeme odvahu i k tomu, abychom dokázali ovládnout svůj hněv, lenost, vášně a pokušení.
Když se to tak vezme, jsou právě takové situace pro člověka nejnebezpečnější, protože neusmrcují tělo, ale duši. Nemusíme se jich však bát, neboť Ježíš nám ve sv. přijímání dává potřebnou sílu, abychom se vůči nim ubránili. Židé přišli do zaslíbené země díky tomu, že je Bůh živil na poušti manou. Neodmítejme tedy Ježíše v Eucharistii, neboť On je tou manou, díky níž dojdeme do naší nebeské vlasti. Amen.


Facebook
Spotify
YouTube
Facebook Spotify YouTube
Tato stránka používá soubory cookies. Pokračováním v prohlížení této internetové stránky nebo kliknutím na tlačítko Souhlasím, souhlasíte s jejich použitím. Další informace Souhlasím