Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

1. ČTENÍ Gn 12,1-4a
Povolání Abraháma, praotce Božího lidu.

2. ČTENÍ 2 Tim 1,8b-10 

Bůh nás volá a osvěcuje.

EVANGELIUM Mt 17,1-9

Ježíšova tvář zazářila jako slunce.

Víme, že postní období odjakživa sloužilo k tomu, aby si křesťané obnovili svůj vztah k Bohu. Aby se nám to podařilo, musíme si uvědomit jednu věc, kterou jsme mohli objevit v dnešních čteních – Bůh má dva požadavky – odejít nebo opustit – a jít někam, přijmout pozvání. To je podstat proměny, kterou má Bůh pro nás připravenou.
Abramovi Bůh říká – opusť to, nač jsi zvyklý. To určitě není lehký požadavek. Každý jsme na něco zvyklý – ať to jsou věci dobré nebo i zbožné, ale i špatné, které nás zotročují.
Ano, je to těžké, ale my to neopouštíme proto, abychom se trápili, není to náš nápad – je za tím Bůh sám, který nám nabízí něco nového a lepšího. Pokud něco opouštíme, On je s námi a nebudeme sami.
S opuštěním souvisí i pozvání – nová země, nový a bohatší život, nové poznání, nová zkušenost, jejímž výsledkem je pevnější pouto mezi námi a Bohem.

Další věc, kterou si můžeme uvědomit – koho vlastně Bůh zve, koho vyznamenává svou přízní? Abrahám už nebyl žádný mladík, nebyl ničím významný. A co se týče apoštolů, proč si vybral právě tyto tři? Něčím snad vynikali nad ostatní?
Právě naopak a jak někdo vtipně poznamenal, vybral si ty tři nejhorší. 
Petra nazval Satanem, poněvadž ho chtěl odvést od správné cesty a věděl, že zanedlouho ho zapře - no a Jakub a Jan prosili přes svoji matku celkem „nezištně“ - egoisticky - ta nejlepší místa v jeho budoucím království - hned po jeho pravici a levici!
A tak tito apoštolové ještě potřebovali mnoho poučení, cvičení, očišťování, potřebovali jednoduše proměnu, aby dokázali později to, k čemu je Ježíš vybral - k ohlašování radostné zvěsti a položení života za víru v Něho.
Abrahám, Petr, Jakub a Jan přijali Boží požadavek něco opustit a někam jít a my víme, že se jim to vyplatilo. Proto se společně spojme v modlitbě:

"Často si o sobě, Ježíši, myslím, jaký jsem já svatý a dobrý učedník a přece jen ty víš, co mě ještě čeká v mém životě, jak budu často utíkat před zodpovědností, před bolestí a utrpením jako Petr utíkal, když tě viděl trpět a on nechtěl to samé, bál se toho.
Ježíši, jen ty víš, jak silně ještě ve mně dříme silná touha po nepravém prvenství - být prvním přes uplatňování moci, přes manipulování druhými, přes trestání a odměňování - jednoduše za každou cenu být v tvých očích, a v očích druhých okolo prvním - hned po tvé pravici a levici… Jen Ty, Ježíši, víš, kolik proměn mám ještě ve svém životě absolvovat. Často mne vedeš s sebou na horu - často mne vedeš do výšek modlitby, aby ses mi ukázal v pravém světle, abych zatoužil po pravé kráse svojí duše, po pravém prvenství, po pravém domově. Abych pochopil, že nic není natolik hodnotné, aby to zvedlo moji pozornost víc jako tvoje láska a věčný život po tvém boku, abych se ve jménu tvé lásky dokázal zbavit jakéhokoliv strachu z utrpení, bolesti či smrti, kterou jsi vytrpěl i ty, a tak prošel spolu s Tebou přes toto všechno a jednou přišel do té slávy, kterou mi kousíček po kousíčku ukazuješ na horách Proměnění mého života.
Ano, jsem ochotný, Ježíši, nechat se Tebou proměnit - proměnit se pohledem na tvou vznešenou, svatou a čistou tvář - proměnit se touhou po tvé kráse, síle, svatosti - proměnit se víc a víc v Tebe - v Lásku. Pomoz proto mé malé víře a posilni moji důvěru v Tebe. Amen"