1. ČTENÍ Gn 2, 7-9; 3, 1-7
Stvoření a hřích prvních lidi.
2. ČTENÍ Řím 5, 12-19
Kde se rozmnožil hřích, v míře ještě daleko štědřejší se ukázala milost.
EVANGELIUM Mt 4, 1-11
Ježíš se čtyřicet dní postí a je pokoušen.
Člověk by nikdy nepřišel na myšlenku, že by Syn Boží k sobě nechal přistoupit ďábla. To je napsáno z vnuknutí Ducha Sv. a Ježíš to dovolil proto, abychom byli poučeni. Kdybychom náhodou nechtěli uvěřit slovům apoštola Petra: “Buďte střízliví a bděte! Váš protivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil” (1 Pt 5, 8). Nebo kdybychom nechtěli věřit slovům sv. Pavla: “ Kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl” (1 Kor 10, 12), abychom se náhodou nevymlouvali, že o těchto věcech nevíme, sám Ježíš nám představuje svůj zážitek s ďáblem. Upozorňuje nás, že ďábel není nějaká pohádková bytost, ale duchovní realita s velkou mocí, odvahou a rafinovaností. Smyslem jeho existence je destruktivní činnost, která spočívá v touze ničit soulad mezi Bohem, lidmi a světem. Z Ježíšovy zkušenosti je zřejmé, že ďábel útočí na tři citlivé místa člověka.
V kontextu s prvním čtením by satanova svádivá slova zněla asi takto: Skutečně Vám Ježíš zakázal užívat si tohoto světa, musíte být chudí a nesmíte chtít něčeho dosáhnout? Z toho vidíme, že pokušení nespočívá v navádění k něčemu zlému, ale zpochybňuje dobro stanovené Bohem a ukazuje Boha jako toho, kdo nám nepřeje.
- Prvým citlivým místem je otázka tělesných potřeb. Ďábel chce Ježíše udělat služebníkem žaludku, materialismu a užívání. Ježíšova odpověď ďáblovi je jasná: Přišel, aby sytil duše, které hladoví po Bohu, pravdě a lásce. Samozřejmě, že člověk potřebuje sytit své tělesné potřeby, ale když hladoví duše, podobá se náš život uvadlému květu v pěkném květináči.
- Druhým citlivým místem člověka je touha po majetku, vlastnictví a bohatství. Člověk chce mít a má – ale většinou má za cenu intrik, podvodů, ožebračování druhých. Musí se stát sobcem, který myslí v prvé řadě jen na sebe.
- Třetím citlivým místem člověka je touha po výjimečnosti, po společenském postavení, někým být. Zaprodej svou čest, rodinu a víru, jen abys stoupal stále výše a výše. Vidíme to i na chování známých či neznámých lidí v našem okolí, kterých je stále víc a víc. Je to stará lidská zkušenost, že kdo se přestane klanět Bohu, začne se klanět sobě. Aby měl k tomu důvod, musí ze sebe udělat Boha, za jakoukoliv cenu.
Když si ďábel dovolil pokoušet Božího Syna, dovolí si určitě pokoušet i nás. Samo pokušení ale není ještě hříchem. Dokonce je znakem, že patříme Bohu. Když nás ďábel nepokouší, je to nebezpečný signál, že už to nepotřebuje dělat. Už mu asi patříme....
Satan myslí na takové pokušení, která vypadají jakoby nevinně a dokonce dobře, ale kterým, když člověk podlehne, téměř zákonitě se bude prohřešovat i proti všem přikázáním, opustí Boha a ztratí svůj život
Abychom se uchránili před podlehnutím pokušení, je nutné udržovat pevné pouto s Ježíšem skrze modlitbu a časté přijímání svátostí. Sami na něho nestačíme!
A druhá věc, kde můžeme udělat chybu, je, že když podlehneme pokušení, nesmíme udělat to, co první lidé – svádět to na druhé – všichni to tak dělají apod. - ale pokorně si přiznat a vyznat vinu a s důvěrou poprosit o odpuštění.
