1. ČTENÍ Iz 58,7-10
Vyrazí tvé světlo jak zora
2. ČTENÍ 1 Kor 2,1-5
Hlásal jsem vám svědectví ukřižovaného Krista.
EVANGELIUM Mt 5,13-16
Vy jste světlo světa.
Větší část Evropy dneska je nevěřící, Evropa už dávno není křesťanská, naše děti a vnoučata se vzdálili od víry. To je důkazem toho, že prostě nedostatečně svítíme, nebo špatně svítíme, a že jsme třeba pozbyli slanosti a nebo že tu sůl sypeme někam do rány. Prostě nestávat se tím reflektorem a nebo tou solí nasypanou do rány.
To se týká toho, že často máme hned zdvižený varovně prst, když máme co odsoudit ve společnosti a na co poukázat, na co posvítit tím reflektorem, píšeme kdovíjaké petice a já nevím co všechno ostatního - ale to asi není to správné vydávání svědectví, takhle to asi Pán nemyslel.
Máme být tím světlem, které k sobě ty ostatní vábí, které je pro ně lákavé. Tou solí, která dodává chuti celé společnosti,
Pán nám říká: Patříš mně, patříš i světu; potřebuješ mě, svět potřebuje tebe.
Pokud by někdo z nás řekl, že je sice křesťan, ale svítit nechce, popírá smysl svého vztahu ke Kristu a smysl celé své existence.
Známá dánská spisovatelka Karen Blixenová († 1962), která žila několik roků na kávovníkových plantážích v Keni, píše ve své autobiografické knize Africká farma o tom, jak často je pozorovaný život křesťanů. „Jednoho dne ke mně přišel pracovat mladý Maur, který se jmenoval Kitau. Byl to rozumný chlapec a povinnosti si plnil důkladně. Rychle jsem si ho oblíbila. Po třech měsících mě poprosil, abych mu napsala doporučující listinu pro šejka Aliho, kterého viděl jednou u nás na návštěvě a chtěl u něho pracovat. Nechtěla jsem, protože jsem si ho oblíbila a byla jsem ochotná zvýšit mu plat, jen aby zůstal.
"Nejde mi o peníze,’ řekl a vysvětlil mi důvod: ,Chtěl bych se stát křesťanem anebo muslimem.’ Když ke mně přišel, pozoroval způsob života křesťanů bez toho, aby mi to řekl. Nyní chtěl odejít k šejkovi Alimu, aby tam pozoroval život muslimů. Potom se rozhodne, čím se stane.” Ptejme se, čím by se stal tento chlapec, kdyby žil v naší rodině.
Sv. Jan Zlatoústý píše: „Kristus si nás vybral, abychom se stali světlem, solí, učiteli, abychom žili na zemi jako andělé uprostřed lidí, jako dospělí lidé uprostřed dětí. Kdyby náš život zářil světlem svatosti, nebylo by třeba tolika kázání a promluv. Nebylo by zapotřebí tolik učitelů (víry), kdyby všechny naše skutky byly ctnostné. Neexistovalo by pohanství, kdyby byli křesťané skutečně tací, jací by měli být. Kdybychom zachovávali Boží přikázání, nepřátelům odpouštěli, blahořečili ty, co nám zlořečí, a odpláceli se za zlo dobrem. Kdybychom takto všichni postupovali, nenašel by se žádný pochybující, který by nepřijal pravé náboženství a Krista do svého života.”
