1. ČTENÍ Iz 60, 1-6
Hospodinova velebnost září nad tebou.
2. ČTENÍ Ef 3, 2-3a. 5-6
Nyní bylo oznámeno, že také pohané mají stejná dědická práva.
EVANGELIUM Mt 2, 1-12
Přišli jsme od východu poklonit se králi.
Tři mudrce máme spojené pouze s tím, že přinesli narozenému Ježíši své dary. Ale Písmo nám o nich říká trochu něco jiného:
Mudrci se přišli poklonit – odevzdali své dary – odcházeli s radostí v srdci
- co je předmětem našeho klanění? a čím se liší od klanění se Bohu? Pokud jsou v našem životě důležité pozemské zájmy, jako moc, úspěch, peníze nebo rozkoš – pak se vlastně klaníme modlám, které nejsou v očích Božích více než prachem. Jsou to modly prázdné a prchavé, před kterými se člověk ohýbá a pokořuje a ztrácí tak svoji důstojnost.
I když se klaní Bohu, zůstává otrokem svých model.
- Pravé klanění osvobozuje a člověku propůjčuje vznešenost, velikost a důstojnost. Aby se takovým stalo, je třeba Pánu odevzdat své dary
- zlato - viditelné bohatství, tedy vše, co máme
- kadidlo - neviditelnou vůni, tedy vše, po čem toužíme
- myrhu - mast, která léčí a uchovává – tedy vše, čím jsme
Tím, že mu toto odevzdáme, mu dovolujeme, aby on byl tím, kdo to bude spravovat – aby byl tím, co mnohdy pouze ústy vyznáváme – naším Pánem. V jeho rukách budeme v bezpečí a i celý náš život.
- důsledkem našeho odevzdání a klanění bude radost v našem srdci a jako tři mudrci vykročíme jinou cestou ke svému domovu, který je v nebi.
Tři mudrci byli lidé, kteří hledali Boha, a tím našli i sami sebe. Jejich hledání nevyústilo k uspokojení zvědavosti, ale ke změně života a hlásání Božích skutků.
V tomto smyslu nás slavnost Zjevení Páně neboli svátek světla upozorňuje, že stejně jako oni, musíme urazit dlouhou a namáhavou cestu, mít před sebou hvězdu Božích znamení a nechat za zády mnoho klamných světel, než dojdeme k poznání a hlavně uznání pravého světla, kterému se opravdu pokloníme současně s odevzdáním sebe sama.
Ať se nám to na jejich přímluvu podaří co nejdříve.
