1. ČTENÍ Hab 1,2-3;2,2-4
Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.
2. ČTENÍ 2 Tim 1,6-8.13-14
Nestyd se veřejně vyznávat našeho Pána.
EVANGELIUM Lk 17,5-10
Kdybyste měli víru.
K velikosti člověka však patří i schopnost přiznat si, že něčemu nerozumíme, anebo s něčím máme těžkosti. A v této chvíli se můžeme upřímně přiznat i k tomu, že věřit v Boha není vždy lehké, že máme nejednou pochybnosti. Toto v sobě potlačovat, anebo se k tomu nepřiznat by bylo znakem naší pýchy a je to hlavně k naší škodě. Když si to ale upřímně přiznáme, tak je velký předpoklad, že se naše víra zkvalitní. Proto bychom všichni měli prosit Pána: „Dej nám více víry.“
Znalci hebrejštiny říkají, že věřit to znamená opřít se, anebo spolehnout se, anebo skálopevně důvěřovat Bohu, anebo přilnout svým srdcem k něčemu, udělat něco nejvyšším smyslem života.
Už si možná trochu uvědomujeme, že je rozdíl mezi věřit a věřit - důvěřovat. Pravá důvěra může být jen tam, kde je pravá láska. Jestliže by nebylo lásky, nebylo by ani důvěry či víry. Ale platí to i opačně. Pravá láska je tam, kde je jednoznačná důvěra.
Co to znamená nevěřit a jaké jsou důsledky, si můžeme ukázat na příkladu Izraelitů na poušti, když neměli vodu. Tolik zásahů a zázraků viděli, a co z nich vypadlo? Obvinili Ho, že je v jejich zkoušce opustil. Řekli Mojžíšovi: „Proč jsi vyvedl nás z Egypta, abys nás umořil? Navíc stále měli ve svých stanech schované malé bůžky, po nichž sahali pokaždé, když je Bůh zklamal.
Mojžíš pojmenoval to místo Massa, což znamená provokace, stejně jako rozezlený, popuzený, otrávený, podrážděný. Bůh říkal Izraeli: „Svou nevírou jste mě opravdu rozzlobili. Obviňovali Ho kvůli svému nedostatku vody, dotazovali se: „Proč Bůh neodpověděl na naše modlitby?“ Ale po celou dobu se obraceli k cizím bohům, aby je osvobodili. Neodevzdali se srdcem do Hospodinových rukou!
Nejsme jim mnohdy podobni? Kolik záchranných bůžků máme schovaných v záloze a na které se obracíme? Důsledkem malé víry- neodevzdání se cele srdcem - je dříve či později vždy odpadnutí od Boha a přizpůsobení se okolnímu světu!
Dnes ještě Ježíš hovoří o jednom hodnotném projevu, který by měl charakterizovat pravého věřícího. Je to pokora a vědomí vlastní omezenosti a nedokonalosti. Řekl to takto: „Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‘Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat‘.“
Chce nám říct, že ten, kdo si svědomitě plní Boží přikázání a Ježíšovy příkazy, nemá si na tom zakládat ani před Bohem ani před lidmi.
Víme, že jistý druh modliteb se nazývá střelné modlitby. Jsou to naše krátké prosby, které denně, v kterékoliv chvíli, vysíláme jako šípy k Bohu. Prosba apoštolů na Ježíše: „Dej nám více víry,“ může být takovouto střelnou modlitbou. Každý někdy máme krizi víry. Vždy nám může pomoci jen ten, kdo víru dává, tedy Bůh.
