Římskokatolická farnost Vodňany - Skočice - Chelčice - Lomec

Důvěřuji v tvé slitování, Hospodine!

1.9. - 22.neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Sir 3,19-21.30-31(řec.17-18.20.28-29) 

2. ČTENÍ Žd 12,18-19.22-24a 

EVANGELIUM Lk 14,1.7-14 


Dnešní Boží slovo je o pokoře. Jak definovat pokoru, jak se chovat pokorně – v tom můžeme mít tak trochu zmatek. Vůči Bohu se tváříme, že jsme poslední, tam problém nemáme. Ale běda, když nám to dá někdo pocítit v rovině lidí. To se nám nelíbí a dokážeme být pěkně protivní. Tak jsme vlastně rozpolcení.

Jak poznat, že jsme pyšní? Kdybychom si chtěli udělat takový test z pokory nebo z pýchy, měli bychom si položit třeba takové otázky:
- mám o sobě vysoké mínění, pokládám se za centrum světa, jsem rád, když se všechno točí kolem mého“já”? Jestli ano, pak získávám nula bodů.
- toužím po úspěchu, obdivu a chvále? Závidím těm, které to potká? Jsem nešťastný z toho, když mě někdo nedocení, když se na mne zapomene, když nedosáhnu toho, čeho jsem toužil dosáhnout? Jestli ano, získávám nula bodů.
- těším se z toho, když se můžu nějak předvést, něčím „zazářit”, když se oblékám podle “chuti” druhých, aby mě obdivovali, když se kriticky vyjadřuji o schopnostech jiných? Jestli ano, pak získávám nula bodů.
- nemám ochotu poradit se s jinými lidmi jen proto, aby nevěděli, že něco nevím, že něčemu nerozumím, že v něčem nejsem odborník? Trpím a jsem nervózní, když mne někdo napomene? Nenechám si poradit, protože ten, kdo mi radí nemá v mých očích dostatečnou úroveň?  Jestli ano, pak získávám nula bodů.

Co nám k tomu říká dnešní Boží slovo? Začal bych sv.Pavlem. My všichni jsme pozváni předstoupit k Bohu, ke společenství andělů, ke společenství spravedlivých a mezi nimi a námi je Ježíš jako prostředník. Ne jen k Bohu! To je vlastně i naše dnešní společenství v kostele. My všichni jsme si před Bohem rovni, všichni jsme hříšníci, všichni ho potřebujeme. Nemůžeme si nic zasloužit!
Sirachovec: "Dělej své práce v skromnosti, nemysli si, jak jsi důležitý a nedávej to najevo ani svou tzv.skromností - a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím. víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost.

Pak možná uslyšíš: „Příteli, pojď si sednout výše!“  Ne my přijímáme Pána, ale On přijímá nás! Naše přibližování se Bohu, stoupání směrem dál a výš se děje podle toho, jak on si každého z nás vede a přitahuje. Nejblíže jsou mu ti, kdo si o sobě nejméně myslí i přes velké dobro, které dělají, kdo si jsou vědomi Ježíšových slov – "Beze mne nemůžete dělat nic."
Kdo by chtěl sám na vlastní pěst sebejistě předbíhat, sám by brzy poznal, že se tlačí někam, „na co nemá“ a co mu nepřísluší.
 


Facebook
Spotify
YouTube
Facebook Spotify YouTube
Tato stránka používá soubory cookies. Pokračováním v prohlížení této internetové stránky nebo kliknutím na tlačítko Souhlasím, souhlasíte s jejich použitím. Další informace Souhlasím