1. ČTENÍ Kaz 1,2;2,21-23
2. ČTENÍ Kol 3,1-5.9-11
EVANGELIUM Lk 12,13-21
Heslo dnešní doby je: "Žijeme jen jednou, tak si užijme."
Vědomí, že mám hodně, víc, nejvíc, dává jistotu, sebejistotu a pocit moci.
Pán Ježíš ve svém podobenství není proti majetku, ale je proti jeho špatnému používání, proti sobectví, proti lakotě.
Majetek je důležitý, abychom nebyli na obtíž druhým, abychom se mohli postarat sami o sebe a nejen sami o sebe. Majetek nás ale nesmí odvádět od základního přikázání Božího - od lásky. V dnešním evangelium Ježíš varuje nás před chamtivostí. Není cílem života žít v nadbytku, protože majetek, i když je sebevětší, nemůže člověku zabezpečit zdraví a dlouhý život. To ukazuje Ježíš na příkladě pošetilého boháče. Nashromáždil mnoho bohatství, a myslel si, že si tím všechno koupí, spokojený, bezstarostný život. Ale nestalo se tak: boháč náhle zemře, majetek dostali druzí a on sám ztratil všechno, bohatství i duši, o kterou neměl čas se starat. Tak přichází na věčnost s prázdnými rukama.
Boháčova chyba byla v tom, že myslel jen na sebe a že svůj život špatně zaměřil na cíl, který mu nemohl dát život i po smrti. I my opakujeme chybu tohoto muže. Plánujeme, co si ještě všechno koupíme, co postavíme, co zařídíme... pak na jednou přijde smrt a je po plánech. V dnešním evangelium Pán Ježíš chce nám říct, jestliže už stavíš na věcech hmotných abychom také plánovali, čím postavíme a vybavíme svůj dům na věčnosti?
Kdosi řekl, že člověk se rodí se zavřenými pěstmi, jakoby mu patřil svět. Umírá však s otevřenými prázdnými dlaněmi, neboť mu už nepatří nic.
Staří mniši říkávali: Z nadbytku se rodí démoni chamtivost a lakomství. Čím více mám, tím více chci a tím více jsem lakomější. Nejméně štědří jsou právě bohatí. Střídmost je provázena pokorou a skromnosti. Šťastný není ten, kdo hodně má, ale kdo řekne, že víc už nepotřebuje. To vede ke svobodě.
Jedna bohatá modelka odešla do kláštera a když se jí ptali, co ji tam nejvíce těší, tak řekla, že jedna mnoha radostí je, že ráno nemusí stát dlouho před šatníkem a přemýšlet, co si vezme na sebe. Chamtivost a lakomství zabíjí tvořivost a svobodu. Připoutává člověka k vnějším hmotným hodnotám.
„Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?” Tato Ježíšova tvrdá slova patří všem, co naplňují svoje domácnosti majetkem, co jsou upnutí na to, mít stále víc a stále lépe. Nemyslí na to, co je činí bohatými před Bohem. Nehromadí hodnoty, za které se získává nebe. Potom se velmi divíme, kolik je v nás a okolo nás nepokoje, lakomství a závisti.
V každém z nás jsou nebezpečné zárodky boháče z podobenství, kterého Ježíš nazývá: “blázen”. Bůh nás stvořil pro lásku, spravedlnost a čestnost. Pro materiální otroctví se člověk rozhoduje sám.
Je jen jedna cesta se ubránit – naučit se pravidelně dávat.
